Na kafíčko ☕ Být z oboru je občas na hlavu.

--- 6 minut čtení ---

Být grafik a vytvářet vlastní diář je peklo.

Začnu trochu historií. Taková ta ohraná věta všech tvůrců „Vytvořila jsem si diář, protože mi žádný jiný nevyhovoval “ byla u mě jen z poloviny pravdou.

Od mala jsem milovala papírnictví. Všechny ty bloky, do kterých mi pak bylo líto psát. Hlavně proto, že píšu jako prase, když píšu rychle. Vždy jsem si řekla, že tenhle blok bude popsán bez chyby. Bum, přišlo první škrtání, já vytrhla stránku a tím pádem pro mě blok ztratil hodnotu a schovala jsem ho do šuplíku kvůli pěkné obálce.

Začala jsem se pak zajímat o diáře, ale ne v takové míře jako teď. Chtěla jsem si koupit jeden dražší diář, ale přišel mi tehdy drahý, a tak jsem si koupila levnější náhradu ... diář s kartonovými deskami, vypadal spíš jako blok. Byl super, ale vzhledově mi vadilo, že se desky rychle opotřebovaly, a tak jsem asi za měsíc koupila ten dražší, co jsem původně chtěla. Ten mě bavil hodně, ale jedna velká nevýhoda pro mě byla jeho velikost A5. Přišlo mi to jako cihla.
Pak se jednou ve dveřích naší reklamky objevil obchodní zástupce tiskárny, co nám pro zákazníky tiskla diáře a dle přání na ně dělali jejich logo, a mě svitlo. Mohla bych si vytvořit svůj diář. Velký tak akorát a bylo by v něm jen to, co chci, a mohla bych ho pustit do světa. Jsem občas střelec, což se spíš nevyplácí, a tak jsem diář vůbec netestovala na sobě, ale udělala ho jako grafik. To znamená - řešila jsem hlavně estetickou stránku, aby se mi líbil a aby v něm bylo něco zajímavého, co jsem jinde neviděla. Do pár měsíců šel do tisku a pak byl na e-shopu 4 roky, než jsem ho začala nahrazovat jiným rozložením.
Musím přiznat, že už po roce a půl mi došlo, že mi to rozložení úplně nevyhovuje a některé stránky vůbec nevyužívám, ale bylo mi líto vám ho vzít, protože jste si ho dost oblíbili, a tak jsem se v tom dost plácala.

Pak přišel rok 2023, kdy jsem utekla k Bullet Journalu a vymyslela si rozložení, které jsem několik měsíců testovala a vlastně nechtěla už zkoušet jiné, a tak na začátku roku 2024 vyšel diář, který mě opravdu moc baví, a já vám musím lépe ukázat všechny jeho přednosti .

Co té výrobě předcházelo? 
Výběr písma bylo peklo a málem mě to stálo vztah🤣 Můj trpělivý, teď už manžel, přežil moje stavy zoufalství, neustálé otravování, které písmo se mu líbí víc, a nespočet zkoušek tisku a debat, které písmo ano a které ne. Na písma jsem vážně strašná, pokud ho mám vybírat sobě. Hledala jsem sebemenší odchylky v tazích a žádný font (typ písma) nebyl stále ono. Až jsem se konečně ustálila na tom, které vidíte v diáři a na všech samolepkách na e-shopu, protože já prostě musím mít vše sladěné. Že by nějaká úchylka? :D

Výběr potahu byla další zkouška našeho vztahu. Topili jsme se doma ve vzornících, xkrát jsem měnila rozhodnutí, nespočet e-mailů s dodavateli, a ačkoliv mělo vyhrát původně plátno kvůli nejširší nabídce barev, tak stejně převládla praktičnost vinylového zátěru. Vzpomněla jsem si totiž na můj mega drahý zápisník, který jsem si pořídila pár měsíců před vydáním diářů. Cestoval z ciziny a po měsíci mi na něj upadl kus řasenky a ta šmouha už dolů prostě nepůjde 🙈 Takže plátno ne, ale vinyl a díky tomu můžete diáře otřít a běžné šmouhy odstranit.

Takže co z toho plyne?
Někdy je spíš prokletí být z oboru, když něco tvoříte, protože pak řešíte každou maličkost a že se opravdu vyplatí si některé větší projekty nejdřív chvíli otestovat, než je pustíte mezi lidi. Stejně jako s mými novými diáři.

Tak jaké téma si dáme příště?